Víte, co má společného
chov prasat, dojení krav, módní návrhář a spokojený život?

Jméno Milo Mahdall

lotus

PROŠEL JSEM SI VŠÍM … a všechno zlé mi bylo k něčemu dobré.

Od dětství se mi štěstí vyhýbalo. Život mě donutil mnohokrát fakt sprostě nadávat, brečet, vztekat se. Nebylo to nic platné. Každou chvíli jsem byl životem donucen prožívat situace, které se mi fakt vůbec nelíbily.

Často se stěhovat, zažít životní úspěchy a zase pády. Situace mě donutily opakovaně měnit mé myšlení i většinu mých zvyků, názorů a zažitých programů. Mnohokrát jsem zažil zradu a zklamání od lidí, kterým jsem věřil a které jsem miloval. Život jak na tobogánu. Žádná jistota, žádný klid, jen moje obrovská touha pochopit, proč to tak těžké mám právě já.

K něčemu to všechno bylo dobré, naučilo mě to

PŘESTAT SE LITOVAT A POUČIT SE ZE SVÝCH CHYB.

lotus

Můj životopis podle let

mínus 0 let – od jednoho z rodičů nechtěné dítě. S tím pocitem se vám hned líp dere na svět :-).

4 roky – pocit osamocení, že jsem nemilován od rodičů, myšlenky na ukončení života

6 let – bití od matky za každou maličkost, její velmi časté vyhrožování, že mě okamžitě předá policii a k výchově do dětského domova, protože dostatečně neplním její přání a příkazy. Bití od otce až do podlitin.

7 let – první šikana, ponižování a zesměšňování od spolužáků – vzhled, brýle a hlavně - byl jsem „jiný“. Kdo to poznal, ví, o čem mluvím.

9 let – obrovské zklamání mé důvěry v řád a spravedlnost - i přes to, že jsem měl ve škole pravidelně nejlepší prospěch, nedostal jsem na konci roku od třídní učitelky vyznamenání – důvod - chodili jsme do kostela a to se komunistům nelíbilo, tak i mě už od mala perzekuovali

10 – 14 let – dlouhodobá šikana ze strany spolužáků.

14 let – i přes skvělý prospěch na základní škole mi bylo od KSČ zakázáno dál studovat.

15 – 17 let – znovu šikana, tentokrát na učňovském středisku, kam jsem kvůli komunistům musel nastoupit. Na „učňáku“ jsem si díky tomu, že jsem byl „jiný“, připadal jak Ludvík 14. ve výčepu na nádraží.

18- 22 – prestižní hotelová škola, kam se mi i přes odpor komunistů nakonec podařilo dostat. Zde na mě čekala několikaletá tvrdá šikana a zesměšňování ze strany třídní profesorky.

18 let – uprostřed školy jsem utekl z domu, kde se už nedalo žít. Musel jsem se začít živit a starat sám o sebe. Přes den do školy, každý víkend jsem pracoval od pátku do neděle jako číšník a 3x za týden v noci jsem dělal navíc úklid na hotelu a v hotelové umývárně nádobí. Tak jsem si platil bydlení a jídlo.

22- 23 let - vojna – asi „ za odměnu“ jsem se díky zásahu komunistů dostal do šíleného útvaru s tehdy největší šikanou v ČR, kde bylo 25 pokusů o sebevraždu za půl roku. Některé úspěšné, jiné s trvalými následky na celý život. BYL JSEM V PEKLE, VÁŽENÍ. A přežil jsem ho.

24 let – po vojně jsem opět kvůli komunistům nesměl dostat kvalifikovanou práci odpovídající mému vzdělání. A tak jsem dělal to, co mi KSČ dovolila – dojení krav, řezník na jatkách, prodavač masa či potravin, řidič multikáry. Vše za minimální mzdu, bez výhledu na zlepšení. Život s pocitem křivdy a absolutní zbytečnosti.

27 let – náhodou se mi podařilo najít místo jako manažer hotelu – tehdy vysoce prestižní pozice, ale za cenu těžkého teroru a šikany ze strany ředitele hotelu, který byl tehdy major STB. Já byl mladý a nepoddajný a fakt jsem nechtěl pochopit, že on nechápe, že mu nechci a nebudu donášet. Tak mi to dával denně „pěkně vyžrat“. Takovou buzeraci si neumíte představit. Nakonec jsem našel odvahu a dal výpověď, což bylo tehdy od kolegů bráno jako velmi hrdinský čin. Dát tomuto člověku výpověď si předtím nikdo v hotelu ze strachu z kádrových následků totiž nedovolil. A tak všichni drželi hubu a krok. Až na mě.

28 let – velkoobchod s drogerií a sportovním zbožím – opět šikana ze strany mé přímé a podstatně starší nadřízené. Nevšiml jsem si jejích zamilovaných očí. Neopětoval jsem její city. Chyba. To byla velká chyba, vážení. Ale dobrá zkušenost do budoucna, protože obchod mi už zůstal v krvi.

Po tomto zážitku jsem začal sám podnikat a myslel jsem si, že tím toto mé smutné životní období skončilo. Další fakt veliký omyl.

„Drobnosti“, jako jsou dlouholeté manželské rozpory a hádky, rodinné a firemní krize, problémy se zaměstnanci, kteří si neplní své úkoly, lžou a ještě vás okrádají, ani další „běžné“ starosti podnikatele zde z důvodů šetření místem a svých nervů raději vůbec nepopisuji. :-)

45 let – manželka, po 18 letech manželství, kdy vedla v mé soukromé firmě účetnictví, kompletně zpronevěřila veškeré firemní peníze i veškeré naše osobní úspory. Včetně dětských vkladních knížek. Tehdy jsem přišel o celý majetek, což chlapa v 45 letech, po 20 letech tvrdé práce, fakt „ neskutečně pobaví“. Navíc po jejím „účtování“ zůstalo na mé firmě a na mé jméno mnoho milionů dluhů. Po okamžitém rozvodu mi navíc zůstaly mé 2 malé děti v otcovské péči.

45 let – ještě v tom samém roce mi rodiče bez mého souhlasu a vědomí prodali vilu, kterou jsem v dobré víře nechal napsanou na ně. Později mi vlastní máma řekla: Milo, měl jsi si s námi napsat nějakou smlouvu, to se dneska dělá“.

45 let – 1. kolaps organismu a celkové vyhoření

50 let – finanční krize, která začala 2009, mi komplikovala podnikání, výchovu dětí i splácení dluhů – a tak následoval můj 2. kolaps a následné vyhoření organismu

56 let – další, už 3. kolaps a kompletní vyhoření organismu – zdravotní a osobní důvody.

… a během těch let, i když jsem toho sám měl naloženo víc než dost, jsem ještě pomáhal druhým řešit jejich problémy a starosti, učil jsem se, po nocích četl a studoval. Stále mě totiž hnala nezměrná touha porozumět svému životu, pochopit sám sebe i všemu, co se kolem děje.

„Dnes jsem za to všechno zlé, co jsem prožil, rád. Naučilo mě to najít v sobě odvahu, víru, vnitřní sílu a věřit si. Ať mi bylo sebevíc zle, zvládl jsem to, poučil se z toho a vždycky jsem našel cestu dál.“

ŽIVOTE, STÁL JSI TO ZA TO. NAUČIL JSI MĚ VŠECHNO, CO POTŘEBUJI. DÍKY

A JEŠTĚ NĚCO SE MI POVEDLO - MOJE DĚTI

Po rozvodu v roce 2005 mi byly mé 2 malé děti svěřeny do péče a další 3 nevlastní jsem během svého života vychoval. Dnes už jsou všichni samostatní a každé si žije svou vlastní cestu. Vidím, že k jejich spokojenosti…

A tak já jsem spokojený určitě.

S úctou a respektem k Tomu nahoře i Životu

Milo Mahdall

Připadá vám to nereálné?

Chyba, to byla moje životní realita. A do toho všeho musíte každý měsíc zajistit pro zaměstnance včas výplaty, zajišťovat celkový chod firmy, vymýšlet stále nové módní kolekce a návrhy pro klienty, a navíc být na lidi „happy a free“, protože na zaměstnance a zákazníky své osobní problémy přece nemůžete přenášet. Ani když už padáte „na hubu a ryjete držkou v zemi“.

Co mě to vše naučilo a jaké poznání mi z toho všeho vyplynulo?

Co tě nezabije, to tě posílí. Jen člověk musí věřit. V sebe i nahoru. To vždycky nakonec pomůže.

Podařilo se!

lotus

Nejlepší je potkat se osobně

Kontaktujte mě a uvidíte, že moje pomoc Vám přinese zklidnění i spolehlivá a účinná řešení. Věřím, že pro naše setkání najdeme i nějaký vhodný termín. Napište mi nebo zavolejte co nejdříve. O to rychleji se vám uleví. Mám toho hodně, ale přece vás v tom nenechám samotné. Ať máte to těžké období co nejdříve za sebou. smiley

Osobní i furemní konzultace probíhají podle dohody v Brně, Praze a Bratislavě, po dohodě i po celé České a Slovenské republice.

lotus

Využijte příležitost a zjednodušte si život

Přijďte si srovnat myšlenky. Bude se vám mnohem líp žít a spát. Uvidíte, že moje pomoc vám přinese zklidnění i spolehlivá a účinná řešení. Objednejte se co nejdříve. O to rychleji se vám uleví. Ať máte těžké období co nejdříve za sebou.

lotus

Milo Mahdall

Ozvěte se mi. Upřímně se na Vás těším.
Váš

signature

E-mail: milo@mahdall.com

Adresa: Tučkova 26, Brno, 602 00
Milo Mahdall - IČ: 42582687, DIČ: CZ6201100488
Klíč ke štěstí s.r.o. - IČ: 08427542

GDPR | Prohlášení k odpovědnosti